Jsem na střední... POMOC nebo HURÁ!

14. března 2008 v 23:21 | Hana Chocholáčová |  ╠ 3.číslo - březen 2007
Kde bychom měli začít?
Řekla bych, že heslem - KDO SE BOJÍ, NESMÍ DO LESA ! Hlavně žádná panika a potom - ŽÁDNÁ KAŠE SE NEJÍ TAK HORKÁ, JAK SE UVAŘÍ ! Ono, když všechno ještě jednou zvážíte, poznáte, že své hodnocení můžete znovu přehodnotit.
Ke všemu následující příběh jedné studentky, která si nepřeje být jmenována, je to moje hodně, hodně blízká kamarádka a tohle je její rada vám všem, kteří se chystáte na střední školu buď teď a nebo za pár let.
,,Vždy jsem si říkala, že když si vyberu lehčí střední školu, budu opět proplouvat se samými jedničkami. S tímto postojem jsem nastoupila v září na mou vysněnou SŠ. Ale ouha. Z prvního dne jsem byla tak mimo, že jsem si okamžitě řekla, že jestli tohle bude pokračovat dál, tak se stěhuju na severní pól a nechám ze sebe udělat negramotného člověka, obklopeného bílými pláněmi.
Prostě nevíte, do čeho jdete, a tohle bylo o tolik težší, než jsem předpokládala. Noví spolužáci, nové prostředí, noví vyučující, prostě velký krok do neznáma, měla jsem pocit, že okamžitě přestoupím zpět na základní školu. Až poté jsem si uvědomila, že bych tam už nebyla se svou fajn třídou, kvůli které jsem hlavně tyto pocity měla - my byli prostě tým a ať si kdo chce, co chce říká - všichni byli prostě mí PŘÁTELÉ - všichni, i když jsme se kolikrát hrozně pohádali, týden se spolu třeba nebavili, ale stejně to byli osůbky, na který v životě nezapomenu - a tady? Tady, kde není nikdo, koho znáte, vám všechno dojde.
Tady už jede každý po své čáře, nedívá se doleva doprava, jen někdy je schopen zastavit a rozhlédnout se, zdá své soupeře na dráze jménem ÚSPĚCH dostatečně smetl či vykojelil z trasy. Myslela jsem si, že s těmito lidmi kolektiv nebo alespoň náznak kolektivu v životě nevytvořím. Všechno bylo proti mně...
Ale někde hluboko ve mně byla otázka - NEBO JÁ JSEM PROTI VŠEM A PROTI VŠEMU? To mě dost nahryzávalo, ale nepokoušela jsem se nechat toto volání k mé osobě připustit, vždyť já neměla nikdy problémy vycházet s ostatními, najít si nová přátelství, to přeci nemůžu být já, já nejsem ta brzda...!
Jenže tady to přišlo, vždy, když se člověk začne obhajovat, je skoro jisté, že ho to jeho svědomí trošku tíží, někdy třebas ne, ale většinou je tomu tak. Proč teda, když já jsem ta paní DOKONALÁ, proč mám problémy a ostatní je nemají? Proč?
Víš, ranila mě SLEPOTA a HLUCHOTA, asi to nejhorší, co tě může potkat, je obrovská tragédie, když máš oči a vidět nemůžeš, máš uši a slyšet nemůžeš, je to neskutešně těžké vypořádat a vyrovnat se s tím, že už nikdy neuvidíš slunce, neuslyšíš nikdy zavolat tvé jméno, ale ještě větší katastrofa je, když oči i uši máš a vidět a slyšet můžeš, ale NECHCEŠ. To vše, co je k tomu potřeba, je takové malé a přitom nesmírně velké slovo CHTÍT - chci tě vidět, chci tě slyšet...
U mě se toto slovo nenacházelo, jako bych je vymazala, protože jsem byla zvyklá, že všichni musí chtít vidět mě, musí chtít slyšet mě, ale já nemusím nic - já prostě NECHCI!
Od té doby jsem se snažila nebýt slépá, mít oči otevřené a nemít uši utěsněné sluchátky discmanu, ale být schopná naslouchat a nabídnout pomocnou ruku, když to zrovna potřebují. Prostě CHCI se stát článkem kolektivu, chci se stát kamarádkou a chci být prostě holka v pohodě, ne ta namyšlená Nána, která ještě k tomu nemá být pyšná na co.
Prostě, když si vytvoříte dobré zázemí, kolektiv a snažíte se ve výuce, neodporujete učitelům a jste v pohodě studenti, je střední škola pro vás velice užitečnou zastávkou na vaší cestě životem.
Takže až se budete jednou cítit jako má stará známá, vzpomeňte si, že NIKDY NENÍ TAK ZLE, ABY NEMOHLO BÝT HŮŘ, no a s přáním optimistických dnů tuto esej, nad kterou jsem strávila nedělní dopoledne, se s vámi loučím. Tak HLAVU VZHŮRU !!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama