Úcta ke stáří není jenom kytička ke svátku

15. března 2008 v 11:00 | NiCool |  ╠ 4.číslo - únor 2008
Nejednou jsem slyšela, jak moji vrstevníci nadávali na ty "starouše" a "trapáky", čímž mysleli nejspíš svoje rodiče, prarodiče nebo sousedy-důchodce. Mě osobně to přijde hodně ubohé. Když vidím kluky i holky z nižších ročníků, jak se mohou potrhat smíchy, když nějaká stařenka nemůže sejít schody, místo aby zvedli svoje líný zadky a šli jí pomoci, vyroní se mi v hlavě několik myšlenek.
Proč si mladí neváží starších a nechovají k nim úctu?

I já sama se ptám. Oni přece nemohou vědět, co se skrývá pod povrchem vrásčité babičky a nevrlého dědečka. Neví, co si v mládí prožili, jaká tajemství skrývají jejich tajuplné oči. No, podívejme se na to z té logické stránky. Starší lidé si o nás většinou taky nemyslí to nejhezčí, ale oni na to mají svým způsobem právo, ať se nám to líbí nebo ne. Oni nás znají už od našich nejmenších let nebo od našich prvních krůčků, ale my o nich víme maximálně to, že bydlí v sousedním domě a že chodí na procházky se svými domácími mazlíčky. Neznáme je, neumíme si to přiznat, ale je to tak.
I kdyby…..
…..i kdyby si tu úctu ke starším chtěli chovat a snažili se o to, aby se jim nesmáli na každém kroku, nebyla by to úcta pravá, ale falešná. A to si přece nikdo nezaslouží. Každej chce jenom spravedlnost a upřímnost, ale málokdo to sám umí. Vím, já opravdu vím, že je těžký se chovat k někomu, kdo vás pořád jenom prudí, hezky, ale časem se ukáže, že jste docela slušní a oni se začnou chovat, možná, mile. A když ne, tak to je jejich věc, ale vy se můžete cítit jako spravedliví. Vy slušní jste, oni ne! A říkejte si: "Až já budu starej, popř. stará, nebudu sama na všechny starosti jako oni. Budu kolem sebe mít přátele, spoustu přátel a velkou, milující rodinu, která se o mě postará. Nebudu jako ONI!"
ONI si to taky zaslouží!
Co? No přece, aby je měl někdo rád! Jedna paní v našem okolí je na všechno úplně sama, pořád chodí po městě jako tělo bez duše. Večer sedívá v okně své roztomilé a udržované chaloupky a smutně se dívá na okolní svět. Nespravedlivý stejně jako její rodina. Zavrhla ji jen proto, že je nemocná. Nechtěli se o ni starat. Ale vůbec si neuvědomují rizika. Co kdyby někde uklouzla a něco se jí stalo, v nejhorším případě, kdyby umřela. Nikoho by to nezajímalo, ale po dědictví by se jen zaprášilo. Samozřejmě. Úcta žádná, ale majetek je všech.
Tenhle příběh jsem si právě vymyslela, ale i přesto, kdyby se něco takovýho dělo u nás v Křižanově, asi bych si tý paní všímala, nebo jí aspoň pomáhala s nákupem… Prostě něco… Oni si to zaslouží…
Takže...chovejte úctu ke starším, taky budete jednou staří. Taky budete chtít, aby vás měl někdo rád. Jestli jste co k čemu, čas od času starším pomůžete…i kdyby to měl být jen blbej nákup….z toho budou mít radost oni, ale i vy budete mít pocit z dobře vykonané práce. Chápete? Ke štěstí stačí jenom úsměv, tak i ten můžete věnovat. Usmívejte se na celej svět. Nikdy nevíte, kdo se může do vašeho úsměvu zamilovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama